Na základě návrhu olomouckého arcibiskupa rozhodl arcivévoda Rudolf Jan v roce 1828 o stavbě vysokých pecí ve Vítkovicích pro výrobu surového železa pro moderní pudlovnu ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nakonec však byla v roce 1830 otevřena nová pudlovna ve Vítkovicích a dostala název Rudolfova huť a surové železo se vozilo z Frýdlantu. Postupně zde vyrostla válcovna, soustružna a zámečnické dílny. V roce 1835 koupilo Vítkovické železárny Vítkovické těžířstvo, jehož majitelem byl Salomon Rothschild. Pod jeho vedením se dostalo Vítkovicím velkého rozmachu a v roce 1836 byla zapálena první vysoká pec, která jako první v habsburském království vyráběla surové železo pomocí koksu. V roce 1848 měly železárny již 2 vysoké pece a jedna z nejvýznamnějších zakázek Vítkovic byla výroba a dodávka kolejnic pro budovanou Severní dráhu císaře Ferdinanda. S rostoucí poptávkou po železe byla uvedena do provozu Anselmova huť a rozšířil se nabízený sortiment ocelových výrobků o výhybky, mosty, dvojkolí a vagóny. Postupně byla postavena třetí vysoká pec a v roce 1872 zcela nová, skotská vysoká pec, v té době největší v celém Rakousku-Uhersku. V roce 1873 došlo k majetkovému vstupu bratří Gutmannů do Vítkovic, začaly se modernizovat provozy, byla postavena první válcovna trub v monarchii a výraběly se pancéřové plechy pro habsburské námořní loďstvo. Po vzniku samostatného Československa se zde vyráběly lodní hřídele, kotle, bezešvé nádoby, součásti elektráren a tyto výrobky se dostávaly do celého světa. Za 2. světové války byly Vítkovice začleněny pod říšské závody Hermanna Göringa a vyráběla se zde munice a součásti raket V-2. Po roce 1945 byly Vítkovice zestátněny a přejmenovány na VŽKG – Vítkovické železárny Klementa Gottwalda. Jelikož veškeré usilí o modernizaci bylo nahrazeno stavbou NHKG, byly zmodernizovány až v 60. letech. V současné době, díky nepovedené privatizaci byly Vítkovice rozděleny do několika společností. Ocelárna a válcovna patří společnosti Vítkovice Steel, válcovna trub patří Třineckým Železárnám a.s. a část areálu vlastní Škoda Vagonka  a.s., která vznikla odštěpením Vagonky Studénky. K Vítkovickým  železármám patřil neoddělitelně i provoz č. 150 – Aglomerace, lidově nazývaný „hrudkovna“. Zde se na spékacích pásech spékala vlhká směs prachové železné rudy, vápence a koksu, kde na jejich konci vznikaly spečené hrudky (odtud hrudkovna), které sloužily jako vsázka do vysokých pecí k výrobě železa. Dominantou tohoto provozu byl nejmohutnější komín v republice, který byl opatřen výrazným nátěrem složeným z červených a bílých kostek a proto se mu neřeklo jinak než „strakáč“. Ač byla vyvíjena snaha o zachování komína, jako kulturní památky, byl tento, jako i celý provoz, zlikvidován. Prvovýroba Vítkovických železáren zanikla úplně a dnes je tzv. Dolní oblast Vítkovic, která zahrnuje bývalou koksovnu, vysoké pece a přilehlý důl Hlubina, prohlášena za kulturní památku. V galerii naleznete především fotografie z Dolní oblasti.