Průzkum v důlním poli budoucího dolu Terezie, těžařstva J. Grossmana a spol., probíhal od roku 1838. Samotná výstavba dolu započala roku 1842 napojením na Jakloveckou dědičnou štolu. V roce 1843 jej odkoupil Salomon Mayer Rothschild. Po napojení na Báňskou dráhu v prosinci 1862 byl důl přestavěn na hlubinný provoz. V roce 1879 byl k němu připojen důl Vizina a v 1883 důl Jindřich. V prosinci 1942 byl důl přejmenován na Bergschacht, ale po osvobození se vrátil krátce k původnímu názvu. V červenci 1946 byl přejmenován po slezském básníkovi Petr Bezruč a po znárodnění v témže roce připadl pod podnik Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly Ostrava. V rámci spojování dolů byl spojen s dolem Trojice a vznikl skupinový důl Ostrava, ke kterému patřil i důl Zárubek a později i Hlubina. Symbolicky poslední vůz uhlí byl vyvezen 8.6.1992 a těžba byla na dole Petr Bezruč definitivně ukončena 30.6.1992.
Po skončení těžby byly jámy zasypány, ale těžní věže zůstaly stát. Novější věž, kladivového typu, byla prohlášena za technickou památku, starší za kulturní. Ochrana byla později novější věži odejmuta a v srpnu 2002 byla odstřelena.
Těžba uhlí probíhala v letech 1843-1992 s ročním objemem 221 000 – 629 000 tun uhlí. Důl dobýval uhelné sloje v petřkovských a hrušovských vrstvách v důlním poli o rozloze 394 ha až do hloubky 1340 metrů ze sedmi jam.