V roce 1852 byly v oblasti dolu provedeny průzkumné vrty, které potvrdily v hloubce 104 metrů přítomnost uhelné sloje. O dva roky později 1854 pak byla vyhloubena první jáma s dřevěnou výztuží. Dostala název Gabriela – podle jména manželky většinového vlastníka, hraběte Žerotína.
V roce 1856 došlo v dole k výbuchu, při kterém zahynulo 17 horníků. V roce 1959 došlo k rozsáhlému požáru v dole i na povrchu a důl byl z nedostatku financi na opravu prodán v roce 1862 arcivévodovi Albrechtovi. V roce 1865 zde byla obnovena činnost. Postupně byly vybudovány jámy č. 1 a 2, dále byla vybudována žel. vlečka, která důl spojila s Bohumínsko-košickou dráhou, byla vybudována nová úpravna. V roce 1902 došlo k další důlní havárii při které zahynulo 7 horníků a za další 4 roky byl prodán Báňské a hutní společnosti. Pod jejím vedením byl důl dále modernizován a to jak na povrchu, tak v systému těžby. Věže byly upraveny a zvednuty na výšku 35 m. Během I. světové války, kdy stoupla poptávka po uhlí, bylo dosaženo rekordní těžby 717 400 tun uhlí, ale zároveň se zvyšujícími se výkony rostla nespokojenost horníků a docházelo i ke stávkám kvůli nízkým mzdám. V dubnu 1924 došlo k rozsáhlému požáru, který byl likvidován okamžitým uzavřením sloje. Následující den po vzniku požáru došlo k velkému výbuchu, který zabil 15 horníků kteří pracovali na zesílení protipožární hráze. A za další 2 dny následoval další výbuch, který zasáhl i povrch a musely být uzavřeny všechny jámy. Opravy začaly až v červenci 1924, ale k úrovní těžby, jaká byla před výbuchem, došlo ažv roce 1927.
Během 2. světové války bylo vytěženo 5 012 000 tun uhlí a  důl byl dále modernizován. Po  válce se měnil název dolu – nejprve v roce 1947 na Důl UNRRA, v roce 1950 na Důl Mír a pod tímto názvem fungoval až do ukončení těžby v roce 2000.  K úplnému uzavření došlo v roce 2004.

Z celého dolu zůstaly zachovány akorát dvě těžní věže, kompresorovna a strojovna a jsou chráněny jako kulturní památka.