Startujeme

29. června brzo ráno vstáváme a ještě dobalujeme poslední věci. V 6:00 na nás zvoní babička, která nám nese tři řízky v napěchované igelitce, aby nám prý po cestě nevyhládlo. Po té doráží i Kuba a jeho kamarád David, který nás veze do Ostravy na nádraží a odtud si to fičíme Pendolínem do Prahy. Vše jde na výbornou a na letišti jsme dokonce ještě před otevřením check inu. Let je rozdělen na dvě části, takže tu první, do Dubaje absolvujeme Boingem 737-800 a tu druhou, do Hong Kongu, největším dopravním letadlem na světě – Airbusem A380 se společností Emirates. V obou strojích si i v Economy třídě užijete naprostého pohodlí, takže vám těch 12 hodin ve vzduchu uběhne v naprosté pohodě. Kromě skvělého jídla a pití, které máte po celou dobu letu k dispozici, si můžete na obrazovce před sebou hrát hry, poslouchat hudbu, nebo koukat na nepřeberné množství filmů a za 2 dolary můžete klidně posílat i emaily a SMSky. Airbus měl teda navíc ještě jedno patro a u hlavního schodiště vodotrysk. Po vydatném obědě (či snídani – díky posunu času není jasno, který chod to byl) přistáváme 30. června v 15 hodin místního času na Hong Kongském letišti a těšíme se na setkání s Petrou, kterou jsme neviděli celý rok. Odbavení na celnici proběhlo sice rychle a bez problémů, ale na kufry jsme čekali hodinu. Konečně je máme a už se vítáme s Petrou, která nás už netrpělivě čeká a hned nám dává první ponaučení … „Číňanů se na nic neptej, nic po nich nechtěj a ani od nich nic neber, jenom se tě budou snažit ojebat a chtít peníze“. Přebalujeme Petřin batoh, který se jí začal všudypřítomným vlhkem rozpadat, do našich kufrů a vyrážíme autobusem z letiště do centra Hong Kongu. Kdyby to někomu pomohlo, tak 14 zastávek linkou A21. Po vystoupení z autobusu nás obklopují indičtí, pakistánští a arbští honáci turistů a snaží se nás nasměrovat každý to toho svého a zaručeně nejlepšího hostelu, no a když se jim to nedaří, tak nám začínají nabízet originál Rolexky „made in China“ a Kubu si bere jeden stranou, protože se mu líbí a nabízí mu ten nejlepší „koks“ z Hong Kongu se slevou. Slevu jsme nevyužili, ale za to konečně našli podchod k našemu hostelu. V podchodu jsme se museli prodrat mezi stovkami lidí a jejich krámky a najít ten správný výtah, který nás vyveze až do 7. patra k našemu hostelu Canadian. Tam, jak zjišťujeme, byla pouze recepce, takže opět do výtahu a bereme to zkratkou přes 14 … 17 … 7 … 5 … až do třetího patra, kde máme naše dva pokoje, které budeme chvíli obývat. Pokoj je sice menší, jak naše předsíň a kufr se v něm nedá pořádně otevřít do kořán, ale máme ventilátor a klimatizaci a dokonce i okno někam na nějaký chodník v třetím patře. Sociálka je vyřešená strašně fikaně stylem 3 in 1 a musíte se rozmyslet než do ní vlezete, jakou potřebu chcete vlastně uspokojit. Je tak malá, že se nedá vyfotit ani rybím okem. Trochu jsme se ochladili, shodili přebytečnou zátěž a jelikož mi a Kubovi začalo kručet v žaludku, tak jsme šli hledat nějaké místo, kde bychom se najedli. Nemusíme chodit ani daleko a za chvíli už sedíme v nějaké jídelně a já si dávám pečenou rýži se šunkou a krevetami a Kuba nudle. Chvíli zápasíme s čínskými hůlkami, ale nakonec vyhrává lžíce a my si vychutnáváme první jídlo v Asii. Při placení se sice divíme vyššímu účtu, kdy za 2 jídla, pivo a Colu platíme více, jak potom všude jinde méně za jídlo s pitím pro 4 lidi. Banda jedna.

První den v Hong Kongu (1.7.)

Ráno se budíme naloženi ve vlastní šťávě, protože u klimatizace, která vám hučí nad hlavou, se spát nedá, tak jsme ji na noc vypnuli. Poučeni a promočeni ji další noci necháváme raději klidně pracovat. To, že je tady venku vedro s teplotami nad 35°C ani tak nevadí, jako to že je tu 90-ti % vlhkost. Klidně si to vyzkoušejte i tady … vylijte na sebe kýbl vody a jděte se procházet ven. Jakmile opustíte klimatizovanou místnost jste mokří od hlavy až k patě, no a když k tomu ještě taháte na zádech fotobatoh, tak vám čvachtá pot i v sandálech. Takže osprchovat, uvařit si kávičku a vyrážíme do víru skutečného velkoměsta. Pro dnešek jsme si naplánovali cestu do Ocean Parku, kde jsou nachystány atrakce pro malé i velké na celý den. Mimo jiné je tam i ZOO a akvárium. Ovšem jak se říká „člověk míní, pánbůh mění“. Vyrážíme. Asi 50m od podchodu, kterým procházíme k našemu hostelu, mě něco cvrnkne do nohy a já zjišťuji, že jsem kopnul do Hančiny peněženky, která ji vypadla z nezapnuté taštičky přes rameno, kterou nesla celou dobu otočenou dnem vzhůru (úchyt na ramenní popruh byl přesně uprostřed). Uff, ještě že mi spadla na nohu. Když ji vkládá nazpět, zjišťuje, že chybí jeden pas. Celá se roztřese a je v šoku … jakou máte šanci najít v několikamilionovém Hong Kongu pas? Nulovou. Okamžitě se obracím a spěchám cestou, kterou jsme přišli, až k výtahu do budovy s hostelem. Celou dobu hledím na zem, jestli ho náhodou neuvidím, ale nic. Vracím se pro zničenou Hanku a vyjíždíme výtahem do pokoje a prohledáváme kde co, jestli pas náhodou neobjevíme. Pro případ ztráty a vydání náhradního dokladu jsme měli pasy ofocené, ale jak to je z vízem do Číny netušíme. Nechávám zkroušenou Hanku na pokoji a vracím se pro děti s nemilou zprávou, že jsme ho nenašli. Dole u výtahu však stojí vysmátí oba dva a vítězoslavně mávají ztraceným pasem, který jim dal nějaký Ind, který ho našel v tom výtahu, kde z té tašky vypadnul. V zápětí vypadla i ona taška, ale do koše a pryč z našeho života. HOSANA! Dovolená může pokračovat. Stejně si ale na uklidnění musíme dát všichni panáka slivovice. Takže Ocean Park už dneska nestihneme, tak vymýšlíme náhradní plán a tím je procházka k zálivu, kde je na nábřeží obdoba Holywoodského chodníku slávy, akorát místo amerických herců, zde mají otisky dlaní slavní Asijští herci vč. Jackie Chana a Bruce Lee. Navíc je odsud nádherný výhled na nejfotografovanější místo v Hong Kongu na Victoria Pea k.
Celou dobu procházky je Kuba nabručený, protože má hlad a protože se stává jako urostlý a svalnatý blonďák středem pozornosti. Fotí si ho Číňani a pořád musí dávat nějaké interview dětem, které se ho ptají, co se mu v Hong Kongu líbí a co ne. Co se tak asi od hladového dozví … jen to, že by tam měli mít více občerstvení. Po jídle navštěvujeme muzeum historie Hong Kongu a po něm hledáme vyhlášený ptačí trh. P rošlapeme pěšky 1/2 Hong Kongu, než nějaký trh vůbec objevíme, nejdříve takový klasický, kde koupíte od oblečení přes ovoce až po elektroniku, pak ohromný květinový a na konec přeci jenom nacházíme úžasný ptačí trh, kde najdete od vrabce přes loskutáky až po ohromné papoušky Ara, kteří na vás čínsky řvou „nečum“. Odsud nás vyhání liják, tak se vracíme k hostelu, ale ještě si stihneme dát skvělé nudle a u pakistánců v podchodě koupit silné indické pivo a vodu. Okoupat, spát a snad se zítra do toho parku dostaneme.