Důl Trojice byl založen jako mělký důl hrabětem Stanislavem Wilczkem na svátek sv. Trojice v roce 1844 na Slezské Ostravě. V roce 1848 přibyla k dolu i koksovna. Až roku 1870 je v areálu založen hlubinný provoz synem hraběte Wilczka, Johannem Nepomukem. Po zastavení těžby ve Zwierzinovych dolech byla zde v roce 1933 převedena část jejich polí. 1. července 1961 byl důl připojen k dolu Petr Bezruč (Terezie), jako závod č. 2. Po oficiálním ukončení těžby v roce 1967 a kvůli rekonstrukci na Bezruči byly až do září 1968 dotěžovány ekonomicky výhodně dobyvatelné zásoby. Důlní pole mělo rozlohu 116 ha a otevřeno bylo sedmi jámami na hloubku 700 metrů. Těžilo se uhlí z porubských a jakloveckých slojí. K likvidaci dolu a zasypání jam došlo v letech 1969 – 1974. Zůstaly pouze zachovány budovy z režného zdiva z let 1912 – 1916. Nedaleko dolu stojí památník dvanácti horníkům, kteří byli zastřeleni při hornické stávce na dole Trojice v květnu 1894.
Jako student pamatuji nápis na opěrné zdi vedle silnice u dolu, kde stálo „Koks z Trojice zahřeje nejvíce“