Père Lachaise (pér lašé) je nejznámější hřbitov na světě. Nachází se ve 20. obvodu Paříže, ve čtvrti nesoucí stejné jméno, které v překladu znamená „páter (otec) Lachaise“. Pozemek, na němž se hřbitov nachází, zakoupili jezuité v roce 1626, tehdy ještě na okraji Paříže. V mírně svažitém terénu zde byl později (v letech 1674–1709) postaven dům a založena rozlehlá zahrada pro jezuitského kněze, pátera Françoise d’Aix de Lachaise, zpovědníka francouzského krále Ludvíka XIV.

Po vyhnání jezuitů z Francie připadl pozemek státu. Hřbitov zde nechal založit roku 1804 Napoleon Bonaparte a jako správce určil prefekta Nicolase Frochota. Ten nechal na hřbitově rozmístit sochy, pomníky a náhrobky, které byly během Velké francouzské revoluce zkonfiskovány církvi a šlechtě. Hřbitov měl sloužit jako místo posledního odpočinku pro měšťany z vyšších vrstev.

Frochot sem nechal převézt ostatky královny Marie Louisy, manželky Jindřicha III., a také ostatky Molièra a La Fontainea, u nichž se později zjistilo, že nepatří těmto osobám, takže v jejich hrobech ve skutečnosti leží někdo jiný. První pohřeb se zde uskutečnil roku 1804 a v tomto roce zde bylo pochováno celkem 13 osob.

V současnosti se na ploše 44 hektarů nachází přibližně 70 000 hrobů, pomníků a hrobek a roste zde okolo 5 000 stromů. Odpočívá zde mnoho významných osobností, umělců i lidí, na které svět nezapomněl, ale také ti, na které se již dávno zapomnělo. Podél cest, chodníků i pěšin lze nalézt velmi staré hroby, některé zanedbané, zarostlé či zničené vandaly nebo zubem času, ale také hroby pečlivě udržované a nové.

Jsou zde pohřbeni jak Francouzi, tak i cizinci. Mezi nejznámější patří americký zpěvák skupiny The Doors Jim Morrison a český malíř František Kupka. Jedním z posledních přání Napoleona Bonaparta, který byl ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena, bylo, aby byl pohřben právě zde. Jeho ostatky však spočívají v pařížské Invalidovně.

Ke hřbitovu patří také krematorium a kolumbárium. Na hřbitově se v 19. století odehrály i dvě bitvy. První proběhla roku 1814 mezi ruskou armádou a francouzskými vojenskými kadety. Francouzi byli poraženi a Rusové si zde zřídili vojenský tábor. Druhá událost se odehrála roku 1871 během tzv. Krvavého týdne, kdy zde komunardi vzdorovali vládnímu vojsku. Po pádu Pařížské komuny bylo u hřbitovní zdi zastřeleno 147 zajatců.

V červnu 1993 byl hřbitov prohlášen za národní kulturní památku. Pokud se někdy ocitnete v Paříži, tuto památku byste si rozhodně neměli nechat ujít – opravdu stojí za návštěvu.