V roce 1843 začal rakouský stát v Michálkovicích s průzkumnými pracemi, přičemž byly zahájeny kutací práce v jámě č.III. Ta se stala základem nového podniku, který dostal v roce 1849 název Důl č. III. V roce 1850 byl důl přejmenován na Michael, na památku zesnulého báňského odborníka, guberniálního rady Michaela Layera. V roce 1856 koupila důl společnost Severní dráha císaře Ferdinanda, v jejímž vlastnictví zůstal až do znárodnění v roce 1945. Ta taky postavila z Přívozu do Michálkovic v roce 1862 Báňskou dráhu a tím umožnila distribuci uhlí po železnici. V roce 1871 při rekonstrukci těžní jámy došlo k jejímu zborcení a do vzniklého kráteru se sesula jámová budova, strojovna a část kotelny. V roce 1964 se důl stal součástí Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů Ostrava (později OKD) a z počeštělého názvu Michal byl přejmenována na důl Petr Cinger. V roce 1990 se vrátil k původnímu názvu Michal. Po skončení těžby v roce 1994 byl důl prohlášen kulturní památkou a Ministerstvo kultury z něj vybudovalo Průmyslové muzeum. Těžba uhlí zde probíhala v letech 1862-1994 z hrušovských a jakloveckých vrstev z důlního pole o rozloze 411 ha z hloubky 960 metru ze dvou jam.