Bývalý černouhelný hlubinný důl, který byl také v období 1946 – 1989 znám pod jménem Klement Gottwald. V době před první světovou válkou, kdy byla velká poptávka po černém uhlí a kdy se v oblasti Karvinska začínaly otevírat první doly, byl na kuriozním místě, v bažantnici, v Horní Suché v roce 1909 proveden první průzkumný vrt s názvem Suchá 2, který v hloubce 378m potvrdil existenci uhlonosného karbonu a na základě toho se zde začala hloubit první jáma a od tohoto data se začíná psát historie dolu František. Důl z popudu Jindřicha von Larisch-Mönnicha dostal jméno po arcivévodovi Františkovi Erzherzog Franzschacht. Hloubení jámy bylo ukončeno v roce 1913 a v té době vyjely na povrch první vozíky s uhlím. Šachta v té době měla 214 zaměstnanců. Po roce 1918 byla přejmenována na František. V květnu 1920 došlo v dole k výbuch metanu při kterém ovšem nebyl nikdo zraněn. Po 6-ti týdnech uzavření dolu byly snahy o ovládnutí požáru, což se ale nepodařilo a při likvidaci zahynuli 2 horníci. Důl byl následně zatopen a další práce zde započaly až v roce 1921. Postupně dochází k nárůstům těžby a otevírá se v roce 1923 další těžní věž F-1, což přineslo i první problémy se zaplavováním dolu. Z tohoto důvodu bylo v témže roku postaveno zařízení na odpařování vody, díky němuž vznikl vedlejší produkt jodobromová sůl, která byla vyráběna po celou dobu existence šachty pod ochrannou známkou „Darkovská jodová sůl“. V důsledku Velké hospodářské krize 1929 dochází ke stagnaci poptávky po uhlí, ke snižování stavu horníků, snížení výdělku i deputátu, což vyvrcholilo 1932 demonstrací, při které byl zastřelen jeden horník. Z nástupem protektorátu byl název dolu poněmčen na Franzsacht, dochází nejn k nárůstů těžby, ale i k tomu , že zde pracuje hodně ruských zajatců. Po válce dochazí nejen k dalšímu nárůstu těžby, ale k modernizaci dolu, v roce 1946 k přejmenování na Klement Gottwald, s přílivem nových zaměstnanců i k rozvoji a rozšíření obce Horní Suchá, byla otevřena nová jáma F-4, 1965 dokončena plná elektrifikace dolu a jako první důl na Ostravsku byl v roce 1967 vybaven pro dopravu materiálu závěsnou kolejovou drážkou.
V září 1974 v jámě PG-2 začala po 150m nekontrolovaně padat klec se 34 horníky. Na chvíli se zastavila a poté pokračovala, až se zřítila na dno jámy, kde narazila na nárazníkový rošt. Na místě zahynulo 8 lidí, 22 bylo zraněno těžce a pouze 4 lehce. Vyšetřením se zjistilo, že došlo k přetržení lana vlivem dlouhodobého působení slané vody.
Po roce 1989 se dolu vrací původní název František. Z geologických důvodů nastává pokles těžby a v roce 1994, kdy se dostává pod 1 mil tun uhlí se stává další těžba nerentabilní. V červnu 1999 byl vytěžen poslední vozík uhlí, jámy zasypány, těžní věže F-1 a F-2 odstřeleny a povrchové budovy zlikvidovány. Z celého areálu dolu zbyla pouze železobetonová skipová věž.