Dobývání hnědého uhlí v oblasti Bílinska a Teplicka sahá až do roku 1403, kdy je o něm zmínka v městské knize Duchcova. Z původního primitivního dobývání se koncem 19. století stává systematická hlubinná těžba, která je posléze ve 20. století nahrazena efektivnější povrchovou.
Důl Bílina se rozkládá na hranicích okresů Most a Teplice. Jeho rozloha je přibližně 42 km². Má 6km na délku, 7km na šířku a sahá do hloubky 250m. Nejhlubší místo se nachází 6m nad hladinou Baltského moře a předpokládá se, že s pokračující těžbou se dostane až pod jeho hladinu. Z tohoto místa jsou odčerpávány důlní vody, které jsou zde zachyceny v retenčních nádržích. Z jedné strany se důl odtěžuje, z druhé strany zasypává a díky tomu se ročně posouvá o cca 100m. Těží se v 7-mi řezech o mocnosti 30-40m, což je i výška uhelné sloje. Výška skrývky je cca 200m a představuje vrstv jílů a pískovců. Vytěžené uhlí putuje na pásových dopravnících do úpravny uhlí u tepelné elektrárny Ledvice, která toto uhlí rovněž spaluje. Ročně se zde vytěží 8 až 9 miliónů tun uhlí a 45 až 50 miliónů m³ nadložních zemin.